Přeskočit na obsah
Pět dřevěných tužek uspořádaných na dřevěném stole vedle dvou terakotových květináčů se zelenými sazenicemi v přirozeném světle
VZDĚLÁVÁNÍ KANCELÁŘ

Zasaď myšlenku: Když psaní dává život

@lukas
@lukas |

Ekologické uvědomění se do našeho každodenního života vkrádá mnoha překvapivými způsoby. V poslední době mě opravdu zaujal semenný papír a jemu příbuzná inovace –  zasaditelné tužky, a nebo i konopný papír. Každý z nich v sobě nese toto šeptání potenciálu, nejen psát či tisknout, ale následně dát život. Možná si myslíte, že jde jen o další trend, ale je tu tichá krása v tom, jak nás tyto materiály nabádají přemýšlet jinak –  něco dát a pak vrátit.

Semenný papír je v podstatě papír, do kterého jsou zapracována semena. Poznamenáte si poznámky, složíte z něj přání nebo zabalíte něco výjimečného a později tento papír zasadíte do půdy. Svatební přání rázem získává úplně jiný rozměr. Co mě zaráží, je intimita tohoto aktu: není to pouhá spotřeba; je to transformace. Někdy si říkám, jestli tato jemná proměna nezpůsobí, že sdělení zůstane v něčí mysli déle. V příslibu semenného papíru je téměř nadějná naivita.

Klíčící tužky jdou o krok dál a možná ten obraz trochu komplikují. Jsou to tužky, které můžete zasadit, jakmile se stanou příliš krátké na používání; jejich konce obsahují semena, z nichž vyklíčí květiny, bylinky nebo zelenina. Myslím, že je to krásná myšlenka a nejedná se pouze o klasické tužky, ale i například, o tužky na obočí. Přesto se nemohu ubránit pocitu, že v tom je háček. Jak často si vlastně vzpomeneme tyto tužky zasadit? A budou se lidé obtěžovat pěstovat výhonek z tužky, když většina tužek málokdy zestárne natolik, aby byla příliš krátká, spíš se ztratí nebo zlomí? Přesto zasévá do našich myslí myšlenku cirkularity. 

Koncept působí okouzlujícím dojmem, ale praktické použití může být komplikované a to je často kámen úrazu ekologických produktů. Míří to dobře, ale zda skutečně nahradí méně udržitelné varianty, závisí z velké části na zvycích, pohodlí a povědomí. Možná obdivujeme inovaci, aniž bychom ji plně integrovali.

Pak je tu konopný papír, který – naproti tomu – má dlouhou historii a tiše se vrací. Konopná vlákna nabízejí odolnost, nižší ekologickou stopu a méně chemikálií ve srovnání s papírem na bázi dřeva. To řečeno, spojení konopí s kanabisem pravděpodobně tlumí jeho širší popularitu v některých kruzích, což považuji za nešťastné. Ačkoliv konopný papír není tak okázalý či nový jako tužky a semennýpapír, pravděpodobně nabízí realističtější potenciál pro běžné, udržitelné využití papíru. 

Při pohledu na všechny tyto materiály si uvědomuji, že ztělesňují jakousi nadějnou experimentaci v oblasti udržitelnosti. Nejsou dokonalé – zdaleka ne. Existuje napětí mezi idealismem a praktičností, které mě někdy činí skeptickým, ale také poněkud optimistickým. Minimálně vyvolávají zamyšlení nad tím, jak nakládáme s každodenními předměty. Vyžadují si, abychom se ptali: Co kdyby moje tužka nebo poznámka mohly dělat víc? Mohl by můj papír nenést pouze slova, ale pěstovat sám život?

Přesto zůstává ta naléhavá otázka: mohou tyto inovace skutečně změnit zvyky, nebo jde o drobné kuriozity, které na okamžik upoutají naši představivost? Nemám jednoznačnou odpověď, ale možná oceňovat záměr za těmito produkty je smysluplný začátek. Pozvání přehodnotit odpad a kreativitu nenápadnými, citlivými způsoby. Nebo je to možná jen idealista ve mně, který doufá, že se rozhodneme jinak, jen ještě jednou.

Sdílet tento příspěvek